Na konci července jsme se opět vydali na pěší pochod. Za cíl jsme si dali projít školní cestou dědy Pepíka z Kladrubců do Kasejovic. Honza organizoval vlakové spojení do Kasejovic, kde jsme měli udělat pěší okruh. Největší překvapení nás čekalo na nádraží v Nepomuku, protože vlak do Kasejovic jezdí pouze o víkendech a 28. července jede navazující spoj až za dvě hodiny. To nás v diskuzi rozdělilo a úderná skupina Jana a Honza se vydala do Kasejovic pěšky. My ostatní jsme se vydali za krásami Nepomuku a vyzkoušet restauraci U Švejka. Samozřejmě jsme soutěž vyhráli a v Kasejovicích byli dříve. V místní restauraci jsme počkali na Janu s Honzou a za mírného deště se vydali přes les do Kladrubec. Zcela mimořádně jsem ztratil svůj orientační smysl a v lese zabloudil ( stává se to pouze jednou za deset let ). Na pokraji vyčerpání jsme dorazili do rodné chaloupky dědy Pepíka. Tuto cestu absolvoval po válce ráno a odpoledne i za třeskutých mrazů. Sláva pokroku a globalizaci – po noci pod zcela mokrým stanem z roku 1968 jsme druhý den vyrazili dědovým autem na nádraží a vlakem domu…
